Únik

šestá povídka z knihy Já, robot

Povídka je založena na konkurenčním boji, kdy se hlavní počítač konkurenční firmy sám zničil, když se pokusil vyřešit zadání: nový motor pro mezihvězdné lety. První americká se rozhodne věc převzít, je motivována finanční odměnou i budoucí konkurenční výhodou. Problém tkví v zákonech robotiky:

strana 167 - 168

Lanning rozhodně zavrtěl hlavou: "Ne. Neexistují žádné známé meze schopností Mozku. Háček je v něčem jiném. Je to otázka zákonů robotiky. Mozek by například nikdy nemohl vypracovat řešení předloženého problému, pokud by toto řešení v sobě zahrnovalo smrt nebo zranění člověka. Problém, který by měl jen takové řešení, by z jeho hlediska byl neřešitelný. A kdyby mu byl předložen zároveň s mimořádně naléhavým požadavkem, aby jej vyřešil, mohl by se Mozek, který je koneckonců jen robot, ocitnout před dilematem: dostal by se do situace, kdy by nemohl ani odpovědět, ani odpověď odmítnout. Něco takového se muselo stát myslícímu stroji První meziamerické." (...)

Lanning stiskl rty a zvedl obočí k doktorce Susan Calvinové, která poprvé vzhlédla od svých pečlivě složených poznámek. Její hlas byl tichý a bezbarvý:

"Způsob, jímž robot reaguje na dilema, je překvapující. Psychologie robotů má daleko k dokonalosti - jako odborník vás o tom mohu ujistit - ale lze o ní mluvit v kvalitativních pojmech. Navzdory vší složitosti pozitronického mozku je tento mozek lidským výtvorem... a byl proto vybaven hodnotovým systémem, který je v souladu s naším.

Nuže, člověk, který uvízne v neřešitelné situaci, často reaguje únikem od skutečnosti: uchýlí se do světa přeludů nebo začne pít... nebo skočí z mostu. (...) Robot reaguje stejně. Nejmírnější dilema vyřadí z provozu polovinu jeho relé - a navíc mu spálí všechny spoje pozitronického mozku, takže oprava nepřichází v úvahu. "

Ale Mozek První americké je jako dítě, snadněji se vzpamatuje. Rozdělí mu tedy úkoly tak, aby mohl včas přerušit svoji práci. A vyvede se to. Mozek vytvoří stroj schopný mezihvězdných letů. A zkoušet to budou Donovan a Powell.

Raketa je zajímavá. Postavili ji roboti bez účasti člověka, uvnitř nic není, jen lesklý prostor. Žádné ovládací prvky. Lidé sami neví, jestli je raketa hotová, usuzují tak z toho, že se nikde neválí nářadí a dál už nikdo nepracuje.

Oba inženýři vstoupili dovnitř, aby si raketu prohlédli. Nikde nic, jen zaoblené prostory a dvě křesla před obřím oknem. Chtěli odejít, ale přechodová komora byla zamčená. Chtěli se vrátit, ale za oknem nebylo nebe, ale vesmír. Byli dost vyděšení, ale pragmaticky uvažovali. Našli i jídlo a toalety. Robot se ale dobře bavil, k jídlu je zásobil jen fazolemi a mlékem.

Na základně se zatím snažili zjistit, co se stalo. Robot se totiž chová zvláštně, jako by byl hysterický. Bogart už zjistil, co zabilo konkurenčního robota - mezihvězdný skok totiž lidé nemohou přežít. Přesto Mozek tvrdí, že lidé v raketě jsou v bezpečí.

Oba inženýři si všimli, že se něco děje. A pak přišel mezihvězdný skok. Bolelo je to. Měnili se v bílou nit, měli halucinace, a pak byli zase v pořádku. Jediný měřicí přístroj ukazoval šílenou vzdálenost. Byli zcela mimo sluneční soustavu. Měli radost, i když nebyli rádi, že při cestě zpět znovu prožijí svoji smrt. Vrátili se. Tiše, neslyšně přistáli.

Susan Calvinová objasnila, co se stalo. Dočasná smrt při mezihvězdném skoku vyvedla Mozek z rovnováhy, jeho únik směřoval ke kanadským žertíkům - vybavil je jen fazolemi a mlékem, nemohli řídit raketu, nemohli se domluvit s řídícím centrem atp.

Pokud jde o formu povídky, je psána ve dvou paralelních rovinách - jednak příběh obou inženýrů a jednak výzkumný tým, který se snažil zjistit, jak se Mozek porouchal a jak pomoci oběma inženýrům.